Dezerty
Indické dezerty bývají většinou velice syté, sladké a vždy obsahují mléko, cukr a tuk. V mnoha částech Indie nelze kvůli velikému horku mléko skladovat, takže se vyrábí jistý druh kondenzovaného mléka. Oblíbenými příchutěmi pro různé dezerty jsou kardamom, pistácie, mandle, kokos, či růžový olej a nejčastěji se nazývají kulfi, gulab jaman, šríkand a další.
V severních horských oblastech se nabídka jídel značně liší od jižní části země. Lze říci, že jejich výčet není tak obsáhlý, jsou méně pestrá a pálivá, ale vůbec to neznamená, že horší. Jako všude jinde i zde platí, že čím chudší kraj, tím prostší kuchyně a Himálaj hmotným bohatstvím pochopitelně neoplývá. Stejně jako u obyvatel jižních oblastí Indie tvoří však i zde základ stravy dhál a prosté chlebové placky čapátí. V levných jídelnách se můžete dočkat i špaget se zeleninou a jiných bezmasých jídel, známých i v Evropě. Připravují se výhradně kvůli turistům, místní je obvykle nejedí. V některých restauracích, například v Lehu, zahrnuje velmi pestrá nabídka téměř vše myslitelné, včetně masa nebo pizzy a jíst zde se opravdu vyplatí. Jakmile ale vykročíte do hor, budete se muset uskromnit a čekají vás luštěniny, rýže, občas těstoviny, výjimečně vajíčka.
Způsob stolování v Indii se značně odlišuje od našich zvyklostí. Příbory se běžně nepoužívají, nanejvýš lžíce. Většinou ale ani ty ne a jí se pouze pravou rukou. Pomáhají také chlebové placky, kterými se jídlo nabírá. Pro nás není právě běžné přehrabovat se v jídle rukama a nemusí nám to moc vyhovovat. Indové to vesměs chápou a tolerují, pokud třeba jíme levou rukou. Oni sami ji považují za rituálně nečistou, neboť ji využívají na toaletách, kde bývá místo papíru k dispozici pouze voda. V mnoha případech proto turistům k jídlu raději rovnou dávají lžíce.